Rádce

  • 1    Lyže pro dospělé

  • 2    Snowboard pro dospělé

  • 3    Jak vybrat boty

  • 4    Chcete si zimu opravdu užít? Voskujte!

  • 5    Doporučené délky běžeckých lyží ( Sporten ), výběru běžeckých holí 
  • 6    O servisu lyží a snowboardů

  • 7    Jak vybrat kolo

 

 


 
 

Lyže pro dospělé

Vybrat pro sebe ten nejvhodnější typ lyží ve správné délce, je poměrně obtížný a velmi individuální proces, který lze těžko vyřešit jednoduchým obecně platným návodem.

Přesto se pokusíme alespoň o malý základ, který vám pomůže se zorientovat při výběru správných lyží.

Před výběrem správných lyží je třeba si nejdříve položit tři otázky:

  • jak razantně a rychle lyžujete
  • jaké preferujete délky oblouků (krátký, střední, dlouhý)
  • v jakém terénu převážně lyžujete (upravená sjezdovka, volný terén…)

Pro lepší orientaci v dané problematice zde uvádíme pár dobře míněných rad:

RADA č. 1: zvolte lyži odpovídající vašim dovednostem

  • lyže pro rekreačního lyžaře se snadněji ovládá, je měkčí a tolerantnější k chybám lyžaře
  • lyže pro sportovního jezdce rychleji a přesně reaguje na každý pohyb lyžaře, potrestá každou chybu, je tvrdší, má lepší vedení ve vyšších rychlostech, pevnější v torzi.

RADA č. 2: rádius

což je vlastně poloměr myšlené kružnice, jejíž výseč tvoří hrana lyže. Rádius lyže se mění s její délkou!!

  • rádius menší než 13 m:  lyže na krátký oblouk (slalomka, dříve také funcarvová lyže) 
  • rádius 14 m -17 m:  převážně pro střední oblouky - univerzální lyže
  • rádius větší než 17 m:  lyže pro delší oblouk (race carver, freeride, boule atd…)

RADA č. 3: šířka středu lyže

je určena terénem, ve kterém má být lyže nejčastěji používána

  • užší než 64mm:  lyže vhodná na upravenou sjezdovku (kat. RACE) 
  • 64 až 71 mm:  upravený i neupravený terén převážně po sjezdovce (univerzální)
  • 71 až 79 mm:  libovolný terén na sjezdovce i ve volném terénu (allmountain) 
  • širší než 79 mm:  převážně volný terén (Freeride)

RADA č. 4: délka

doporučené délky v závislosti dle Rádiusu při referenční délce 160cm(obecná doporučení!!!)

  • rádius menší než 14 m:  délka lyže -20 až -10 cm k výšce postavy
  • rádius 14 až 16 m:  délka lyže -10 až 0 cm k výšce postavy
  • rádius větší než 16 m:  délka lyže -5 až +5 cm k výšce postavy

Snowboard pro dospělé

Výběr snowboardu není zcela jednoduchou záležitostí. Je třeba vybírat nejen podle délky a designu, ale je třeba dát pozor také na šířku snowboardu a jeho typ.

 

Obecné doporučení týkající se délky snowboardu říká, že jeho délka by měla být po bradu jezdce. Pro Freestyle se hodí o něco kratší snowboardy, pro řezané oblouky a jízdu v hlubokém sněhu pak zase naopak snowboardy o něco delší a širší.

 

Šířka snowboardu je v mnohých případech ještě důležitější než-li jeho délka.
Pokud máme velikost nohy 42 a větší, je třeba vždy uvažovat o rozšířené verzi snowboardu, která se u většiny firem označuje jako tzv. Wide verze. Na snowboardu to poznáme tak, že hned za označením délky snowboardu následuje zkratka tohoto slova – w (např. 163w).

 

Při výběru typu snowboardu je třeba si hned na počátku položit několik následujících otázek: 

                                .

Jste začátečník nebo budete stát na snowboardu vůbec poprvé ?
Nejlepší bude si půjčit Freestylový či Freeridový snowboard (velikost zhruba po bradu) spolu s měkkým vázáním a botami buď v půjčovně, nebo od známých či kamarádů. Vyzkoušíte jestli Vás snowboarding začne bavit a poté se rozhodnete, zda si pořídíte vlastní vybavení. Vázání si nechte nastavit do mírného V (+10º, -10º).

Baví Vás triky, skoky či zábradlí ?
Freestylový snowboard je jedinou možností a jeho výška by měla být zhruba do úrovně ramen. Kratší snowboardy se lépe točí při tricích, avšak snižuje se předozadní rovnováha. Nastavení vázání tzv. na kačera (+15 º, -15 º).

Rádi jezdíte mimo sjezdovky v hlubokém sněhu ?
Pro Vás je jednoznačnou volbou Freeridový snowboard, který bude zhruba stejně vysoký jako Vy. Mezi jednotlivými typy je lepší vybírat spíše širší snowboardy. Nastavení vázání (+25 º, +15 º).

Budete jezdit především řezané oblouky ?
Pokud se chcete věnovat pouze carvování na sjezdovce, musíte si pořídit tvrdé úzké slalomové prkno zhruba na výšku Vaší postavy. Nastavit vázání s klíny na úhly zhruba (+45 º, +35 º). Pokud však chcete jezdit i jiným způsobem, je vhodné si pořídit spíše vyšší, tvrdý a dostatečně široký Freeride board a vázání nastavit na (+35 º, +25 º).

 

Orientační tabulka vhodné velikosti snowboardu pro dospěláka:


 

výška postavy

velikost SNB

150 cm

130 cm

160 cm

140 cm

170 cm

150 cm

180 cm

160 cm

190 cm

170 cm

 

Jak vybrat boty

Hned v úvodu bychom si měli stanovit priority. Co je z lyžařské výzbroje nejdůležitější? Odpověď je jednoduchá - BOTY!!

 

Lyžařské boty zcela zásadně ovlivňují vaše pocity z celodenního lyžování tím, jestli někde tlačí/netlačí, hřejí/nehřejí nebo v nich je dokonce nesnesitelná zima, ale hlavně, a to je nejdůležitější, naprosto radikálně ovlivní vaši jízdu. Pokud si tedy koupíte špatné lyžařské boty, může to být hlavní důvod, proč například nějaký oblouk nevyjedete tak, jak byste si představovali a nebo tak, jak vám třeba někdo radí. Zkrátka a dobře, špatné boty jsou absolutně limitujícím faktorem pro zlepšování techniky jízdy, potažmo pro dobrý pocit z lyžování (například u lyží nejsou rozdíly až tak zásadní, jen u horších lyží je pak lyžař například limitován rychlostí nebo terénem). Výběru lyžařských bot je tedy třeba věnovat velkou pozornost.

 

Jak vybírat?

Budeme vycházet z předpokladu, že nekupujeme boty pro závodníka, ale pro běžného lyžaře, který v botě často stráví několik hodin a někdy i celý den. Z tohoto důvodu je třeba se zaměřit na pohodlí, tepelný komfort a s tím spojenou správnou velikost boty. Dále se budeme rozhodovat o tuhosti skeletu (vnější bota), a to zejména podle toho, máme-li sportovní ambice, nebo jsme-li pouze rekreačními lyžaři. Hned na úvod je třeba zdůraznit, že botu budeme zkoušet s ponožkou, ve které běžně lyžujeme, což by v praxi mělo znamenat s jednou ponožkou, nejlépe určenou přímo pro sjezdové lyžování.

 

 

Správná velikost.

Správnou velikost zjistíme především vyzkoušením. Boty se dnes kupují přesně na velikost nohy - doba dvou a více ponožek a o dvě čísla větších je již nenávratně pryč. Jak nám bota sedí, poznáme teprve ve chvíli, kdy ji zapneme. Často se nám může zdát, že rozepnutá bota tlačí, je potřeba ji zapnout jako kdyby jste šli lyžovat a poté teprve posuzovat. Noha se do konečné polohy dostane až po dopnutí přezek. Pokud máme správnou velikost, měly by se prsty v zapnuté botě lehce dotýkat přední stěny nebo být hodně těsně před ní.V žádném případě ale nesmí tlačit. Vnitřní botička se totiž při lyžování vyšlápne a o něco málo zvětší

 

 

Po dopnutí všech přezek, bychom měli botech (obou!!!) nějakou dobu zůstat, pokud možno ve stoje nebo mírného přešlapování případně udělat pár kroků (20 až 30 minut). Zaměříme se hlavně na pohodlí. Boty nesmí nikde tlačit nebo škrtit (palec, malíček, nárt, kotník, achylovka, lýtko). Noha by měla jít utáhnout tak, aby se v botě téměř vůbec nehnula. Pouze při velkém tahu nahoru může vyjet pata, ale ne více než o půl centimetru. 

 

Je dobré vyzkoušet několik párů bot od několika výrobců, nehledět na cenu, ale hlavně na pocit pohodlí a možnost botu důsledně utáhnout. Říká se, že když narazíte na tu správnou botu, tak to víte po zapnutí první přezky. Pokud tedy máte botu dopnutou a všechno se zdá sice v pořádku, ale vám se to stejně pořád nelíbí, protože se v botě prostě necítíte, vyzkoušejte další pár.

 

 

Tvrdost skeletu.

Určuje číselným údajem, který je bohužel u každého výrobce jiný (neexistuje shodná stupnice). Je tedy třeba se informovat přímo u prodejce nebo u výrobce, které číslo označuje závodní, které sportovní nebo třeba rekreační botu. Čistě orientačně lze říci, že u jednoho výrobce jsou závodní boty označovány číslem 10 a u druhého například 100 nebo 120. Sportovní boty budou pak mít označení například 8 nebo 9 či 85 nebo 90. Ať se ovšem jedná o jakoukoliv tuhost, skelet nás vždy musí pustit vpřed. Přesněji, musí pustit naše koleno vpřed, a to až nad špičku samotné boty. Pokud to tvrdost boty nedovolí, budeme mít problém při správném provádění oblouků, protože nám neumožní posunout těžiště dostatečně vpřed, což je pro lyžování zcela zásadní

 

 

Ženy

Ženám doporučuji vybírat pouze z "dámských" bot, které bývají označeny písmeny W (Woman) nebo L (Lady). Tyto boty jsou oproti ostatním upraveny pro dívčí nohu. Mají užší prostor pro plosku, o něco užší komín, bývají lehčí a přizpůsobené lýtku. Vnitřní botička je také často teplejší, měkčí a pohodlnější.

 


Chcete si zimu opravdu užít? Voskujte!


Lyžaři, běžkaři i snowboardisté – mazat byste měli všichni. Pojedete rychleji, bezpečněji a nebude vás to stát tolik sil. Navíc ochráníte svá „prkénka“. Navoskovaná skluznice je totiž vyživená, nevysychá a zachovává si pružnost. 

Vosk potřebuje každá skluznice. Nejdůležitější roli přitom hraje základový parafín. Právě on totiž zachovává elasticitu, a tím i jízdní vlastnosti lyží. Zároveň je možné použít jej jako univerzální vosk pro různé teploty a typy sněhu. Všechny ostatní skluzové vosky se nanášejí až na něj. Jejich výběr podléhá počasí, charakteru sněhu a také tomu, zda se chystáte na sjezdové lyže, běžky nebo snowboard.

Sjezd a snowboard? Prostě hračka.

První možností je svěřit ošetření skluznice odborníkům. V servise vám báječně vybrousí hrany, vyspraví poškozené skluznice z předchozí sezóny a ošetří je základním univerzálním voskem. Pokud si však chcete zimních radovánek skutečně užít, budete si skluznice od A do Z ošetřovat sami.
Navoskovat sjezdové lyže či snowboard je jednoduché. Nejprve je třeba skluznici očistit od všech nečistot a starých vosků. Technická rozpouštědla či benzín skluznici vysušují, vhodnější je tedy speciální Skivo smývací roztok. Čas od času byste také měli opravit případná drobná poškození, například od kamene apod. Rozehřejte opravnou tyčinku a hmotu nakapejte do rýhy. Přebytečné množství po vychladnutí seškrábněte ostrým nožem a nakonec rozbruste jemným smirkovým plátnem.
Nyní můžete začít s vlastní přípravou na sjezd. Vosk roztavte pomocí žehličky a nakapejte rovnoměrně po celé skluznici. Pomalými tahy zažehlete směrem od špičky k patce. Velmi důležitá je teplota žehličky z vosku se nesmí kouřit, má jen tát. Až budete hotovi, nechte lyže vychladnout na pokojovou teplotu. Pak vezměte Skivo plastovou škrabku a přebytečný materiál, který skluznice nevstřebala póry, seškrábněte. Nakonec vše přeleštěte Skivo nylonovým kartáčem a leštící textilií, zajistíte si tak na svahu větší rychlost. K tomu můžete použít Skivo utěrky.
Barevné skluzové vosky jsou určené pro konkrétní teplotní rozmezí a typ sněhu. Od zelené pro nejchladnější podmínky, po červené a žluté pro teplý vzduch a mokrý sníh. Nanášejte je podle aktuální předpovědi počasí stejným způsobem jako vosk základový. Skluzové vosky se dají také kombinovat, získáte tak vlastnosti na rozmezí dvou vosků. Stačí je jednoduše zažehlit dohromady.

Mazat běžky? Nejde o žádnou alchymii.

Cílem správného mazání běžek je, aby do kopce dobře stoupaly a nepodkluzovaly a z kopce zase bez problémů jely. Zdá se to nemožné? Opak je pravdou. Skluznice běžek pro klasickou techniku je rozdělená na skluznou a stoupací část (mazací komora). Nejprve obě ošetřete základním voskem. Na skluznou část pak použijte stejné vosky jako u sjezdových lyží a snowboardů. Mazací komoru ošetřete tzv. stoupacími vosky. Jsou podobně jako skluzové rozlišeny barvami. Při teplotách pod nulou použijte raději vosky tvrdé, které většina výrobců označuje zeleně a modře. Kolem nuly se většinou hodí barva fialová a nad nulou jsou vhodné vosky měkké − červené a žluté. Na hrubozrnný, mokrý, tvrdý až zledovatělý sníh jsou pak nejlepší tekuté vosky – klistry. Na skluznici je nanesete přiloženou špachtlí a následně důkladně rozetřete korkem.
Pokud se vám nepodaří hned napoprvé perfektně namazat, nezoufejte. Každý zkušený běžkař vám potvrdí, že odhadnout správně podmínky na lyžování vyžaduje jistou zkušenost. Navíc se sněhové podmínky v závislosti na nadmořské výšce a vývoji počasí mohou změnit. Důležité tedy je, abyste s sebou vždy měli sadu vosků, stěrku a korek na rozetření. Jestliže vám běžky podkluzují, přidejte měkčí vosk, popřípadě prodlužte mazací komoru. Pokud běžky nejedou a zadrhávají, stáhněte škrabkou co nejvíce nanesených vosků a přemažte tvrdším stoupacím voskem.
A pak už si jen užívejte zasněžené krajiny, kopců a radosti ze sportu.

Jak najít mazací komoru?

Nachází se přibližně ve středu lyže, přesněji řečeno pod botou běžce a v určité vzdálenosti od špičky a paty boty. Délka mazací komory hodně záleží na typu běžek, tělesných parametrech lyžaře a jeho stylu jízdy. Zkušení jezdci doporučují vyzkoušet si ji v praxi, tedy při stoupání. Jakmile zjistíte, jaká délka vám vyhovuje, namalujte si na stranu lyží značky a mezi ně pak vždy nanášejte stoupací vosk.
Jednodušší a rychlejší je tzv. papírová metoda. Obujte se do lyží na pevné rovné podložce a pod skluznici pod botou vložte papír. Tam, kde jím můžete pohybovat, je mazací komora.

 

 

Doporučené délky běžeckých lyží

Délka běžeckých lyží se vybírá podle tvrdosti jednotlivých typů. Abychom vám pomohli při výběru našich typů lyží, uvádíme tabulku, kde ke každé délce a typu lyže je uvedena odpovídající hmotnost lyžaře.

Tato tabulka je pouze orientační. Správnou délku lyží s ohledem na váš lyžařský styl a terén, v kterém se budete pohybovat, vám pomůže vybrat odborný personál prodejny. Výběr délky lyží s úvahou těchto informací se může od tabulky v některých případech lišit.

 

Délky běžek

Při výběru holí vám pomůže tato tabulka

Výška postavy
(cm)
Skating
(cm)
Clasic
(cm)
Turistika
(cm)
195 176 166 160
190 171 161 156
185 167 157 152
180 162 153 147
175 158 149 143
170 153 145 140
165 149 140 135
160 144 137 131
155 140 132 127
150 135 128 123
145 130 123 119
140 126 119 115
135 122 115 110
130 117 111 106
125 113 106 102
120 108 102 98

 

 

 

 

6.   O servisu lyží a snowboardů

 

 

 

Nejely Vám lyže ? Lepil se sníh na skluznice ?

Důvodem je špatný stav Vaší skluznice. Základní ochranou je její voskování, přičemž prohřátí skluznice zvýší absorpci vosku. Tuto péči můžete zkusit sami se žehličkou, ale hrozí riziko, že skluznici spálíte. Doporučujeme proto péči ski servisu, který Vám lyži nejen správně navoskuje, ale také vyleští.
Škrábance, rýhy nebo dokonce díry ve skluznici vyžadují razantnější opravy. Poškozená místa je potřeba buď zatavit materiálem k tomu určeným, nebo celé místo nahradit novou částí skluznice.

Neposlouchají lyže na zledovatělých plochách ? Ujíždějí a nedrží směr ?

Důvodem je pravděpodobně špatný stav Vaší hrany. Jízda po zamrzlých pláních a přešlapávání v řadách na vlek postupně tupí hrany. Hrany se brousí podle typu lyže a schopností lyžaře několikrát za zimní sezónu v závislosti na intenzitě lyžování, typu sněhu a stavu sjezdovek. Rozhodným okamžikem pro přebroušení je zhoršená schopnost udržet směr.
Kámen nebo tvrdý předmět může hranu poškodit více, případně ji z lyže vytrhnout. Lyžování s takto poškozenou hranou může být pro Vás i ostatní lyžaře nebezpečné, proto vyhledejte služby ski servisu.

Ztrácejí lyže dynamiku, vedení je obtížnější ?

Důvodem je nejspíše narušená struktura skluznice, která do značné míry ovlivňuje jízdní vlastnosti Vašich lyží. Jemný vzorek na skluznici ve spojení s jejím správným voskováním zajišťují optimální odvod vody vznikající při tření skluznice a sněhu. Novou strukturu lze vytvořit brusnými kameny, které jsou součástí servisních strojů Wintersteiger.

 

Jak vybrat kolo

 
V PRVNÍ ŘADĚ JE TŘEBA SI URČIT, JAK A KDE BUDETE KOLO POUŽÍVAT, K ČEMU VÁM MÁ KOLO SLOUŽIT.

Rozdělení kol podle způsobu využití:

    1. Horská kola:
      kola určena převážně do náročného terénu. Toto kolo vybírá cyklista, který bude jezdit v terénu mimo cesty. Na tomto kole se dá jezdit samozřejmě i po silnicích a cestách, ale svou konstrukcí a typem pneumatik je určen převážně do náročnějšího terénu. Záleží potom na cenové kategorii kola, pro jak náročný terén je určeno.
    2. Krosová kola:
      kola určená jak do terénu, tak i na silnice a cesty. Toto kolo vybírá cyklista, který bude kola zhruba z 80% používat na polních, lesních cestách, na zpevněných komunikacích. Krátkodobě lze toto kolo využívat v nenáročném terénu i mimo cesty. Konstrukce rámu ke přizpůsobena pohodlnějšímu-napřímenějšímu posedu jezdce oproti kolu horskému. Tento typ kola je v poslední době velmi populární a je přímo předurčen pro cykloturistiku.
    3. Trekkingová kola:
      tato kola jsou určena hlavně na silnice a zpevněné cesty. Je vyloženě nevhodné tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu. Trekkingové kolo je vhodné díky svému vybavení jako dopravní prostředek. Trekkingové kolo lze získat doplněním krosového kola doplňky a příslušenstvím (blatníky, svítilny, nosič atd.)
    4. Silniční kola:
      tato kola jsou určena pro sportovní jízdu na silnicích a na uzavřených okruzích. V žádném případě se nedoporučuje tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu.
    5. BMX a freestyle kola:
      kola určená pro využití buď na uzavřených okruzích a nebo na zpevněných uzavřených prostorách určených pro tento druh kola. V žádném případě není vhodné se na těchto kolech přemísťovat na delší vzdálenosti.

PAKLIŽE SI VYBERETE TYP KOLA, KTERÝ VÁM BUDE CO NEJVÍCE VYHOVOVAT PO STRÁNCE VYUŽITÍ, JE DŮLEŽITÉ VYBRAT SI KOLO TAKÉ PODLE VELIKOSTI. VELIKOST KOLA SE ROZUMÍ DÉLKA SEDLOVÉ TRUBKY.

Velikost kola je uváděna dle výrobce kola: v palcích, v centimetrech, v milimetrech nebo označení S M L XL
Jak tedy vyplývá neexistuje tzv. univerzální velikost kola, ale je potřeba se při výběru velikosti kola řídit
obecnými pravidli:

výška postavy v cm výška rámu dle označení
do 165 cm 15", 16", S, do 44 cm, do 500 mm
160–170 cm 17", 18", M, do 48 cm, do 520 mm
170–185 cm 19", 20", L, do 52 cm, do 540 mm
185–200 cm 21", 22", XL, do 55 cm, do 560 mm
nad 195 cm 23", 24", 58–60 cm, nad 580 mm

Další rozměry, se kterým se u kol můžete často setkat, je průměr kola.

12", 16", 18", 20", 24" – dětská kola
26", 29" – kola MTB
28" – krosová, trekingová a silniční kola

MÁTE-LI VYBRÁN PŘÍSLUŠNÝ TYP KOLA A VELIKOST, JE POTŘEBA SE ROZHODNOUT PRO VARIANTU RÁMU.

Rámy se obecně rozdělují na dva typy:

- pánský
- dámský

Muži preferují tzv. pánskou variantu rámu, ale ženy ne vždy volí dámskou variantu rámu. Zejména sportovně založené ženy často volí pánskou variantu rámu vzhledem k jejich pevnější konstrukci.

SPRÁVNÝ POSED NA KOLE

Správný posed je na kole vskutku veličina číslo jedna. Jeho správné nastavení vám umožní vyvarovat se mnoha nepříjemností, od posměšných pohledů, až po zničená záda a neefektivní šlapání. Zkrátka, zásluhou špatného posedu budete vypadat na kole jako naprostý amatér, pojedete pomaleji a dříve se unavíte. Nebude vám nic platné, že máte kolo, na které jiní neušetří třeba za celý svůj život.

Pomiňme stroje sjezdařů, freestylistů, krasojezdců a podobných odrůd cyklistiky, kde se přeci jenom sedí na kole jinak, v závislosti na technických kouscích a bezpečnosti a kde se nepotřebujete řítit do kopce patnáctkou a po rovině čtyřicítkou. Jste přeci klasický biker na klasickém horském kole, který se nechce jen projíždět po lese, ale doslova po něm létat a potom se kamarádům smát, jak jsou pomalí.

Sedlo vodorovně
Sedlo má být vodorovně. Ani špičkou dolů, ani nahoru. Pokud ho budete mít „do kopce“ (špičkou nahoru), tak si vaše cenné pohlavní orgány užijí, zadek bude klouzat dozadu a budete mít snahu se neustále rukama přitahovat dopředu. V opačném případě se sedlem „z kopce“ (špičkou dolů) se zase budete neustále rukama odtahovat. V obou případech vás mohou začít bolet ruce a břišní svaly a vy nemusíte chápat proč. Přesto je potřeba říci, že když ne sedlo naprosto vodorovně, tak spíše mírně (ale opravdu mírně a neznatelně) skloněné dopředu. I tak si ho někteří závodníci montují. Především však s ohledem na typ, měkkost a profil sedla.

Jak vysoko?
Toto je zásadní veličina. Nejsme vědci, ale kdysi vědci zjišťovali, jaká má být správná poloha a výška sedla, aby všechny svaly na nohou pracovaly co nejefektivněji na plný plyn. Vzali si na pomoc několik jezdců, na nohy jim nalepili snímací elektrody, které přesně zaznamenávaly pohyb a efektivitu jednotlivých svalů nohou. Potom přesně určili, v jaké správné poloze má sedlo vůči pedálům být. Vy se jistě nenecháte laboratorně zkoumat, ale již dlouho existuje pravidlo, podle kterého nastavíme výšku sedla co nejlépe jak na horském kole, tak i na silničním.
Sedneme si na kolo a jednu z klik dáme rovnoběžně se sedlovou trubkou (to je ta, ve které je zasunuto sedlo). Položíme nohu (v botě) na pedál patou. Noha pod kolenem se nám musí při pohybu dozadu mírně propínat. Asi tak 6 cm. Nesmí být zcela natažena ani více skrčena. Pokud budete mít nohu zcela nataženou, budete mít sedlo příliš vysoko a můžete na kole při jízdě tzv. přesýpat. Tedy zadek se vám bude přesouvat ze strany na stranu.
Pro správné nastavení výšky sedla předpokládáme, že máte správně vysoké kolo. U horského kola dnes neexistuje zásadní pravidlo, jak vysoké kolo má být. Je způsobeno mnoha variantami staveb rámů. Již dávno se kola nevyrábí pouze s klasickým trojúhelníkem hlavních rámových trubek. Jsou kola sloopingová (horní rámová trubka je dozadu skloněna), různě odpružená a podobně. Velikost kol také mnoho výrobců měří odlišně. Dříve se měřilo zpravidla od středové osy po osu horní rámové trubky (horní trubka rámu od sedla k řídítkům). Dnes někteří uvádějí rozměr od středové osy po horní okraj sedlové trubky rámu, která může pod sedlem značně přesahovat horní rámovou trubku. V zásadě můžeme doporučit, a to také z estetického hlediska, že sedlovka by měla být vysunuta z rámu alespoň 10 cm, spíše více. Současně preferujeme kolo co nejmenší s ohledem na tuhost rámu. Menší kola také vypadají lépe. Pokud budete mít kolo menší, řídítka budete mít níže než sedlo (nebo alespoň ve výši sedla), což je správné.
Jste-li čahoun a nemůžete sehnat velké kolo, nemáte jinou volbu, než sedlovku vytáhnout do správné výše hodně vysoko, případně si pořídit delší. Přemýšlejte ale, jestli není na vás kolo současně příliš krátké. Dejte pozor na limit maximálního vytažení, který bývá na sedlovkách označen. Překročíte-li ho, můžete poškodit rám v místě upnutí sedlovky sedlovým šroubem v rámu, což se často děje, zvláště u duralových rámů. Správně má být sedloka zasunuta minimálně tak, aby její spodní okraj byl alespoň trochu pod dolním okrajem horní rámové trubky. Jestliže jste však přesto nuceni vytáhnout sedlovku až po limit, je na zvážení, zda kolo není na vás příliš malé a tím i současně krátké. Ne vždy se dá dohnat příliš krátký rám delším představcem, který uchycuje řídítka k rámu. Vytažení sedlovky vzhledem k vaší postavě si v obchodě vyzkoušejte.
Za­pomeňte tedy na různé chytré poučky. Jedna z nich třeba radí, že si máme stoupnout obkročmo nad kolo a mezi rozkrokem a horní rámovou trubkou má být určitá vzdálenost. To je tvrzení dosti nepřesné a právě s ohledem na různé stavby rámů často nesmyslné.

Poloha chodidla na pedálu
Sedlo již máme správně vysoko a tak se podíváme, jak jsou umístěna vaše chodidla.
Protože většina z vás již používá nášlapné pedály, tak je potřeba začít u zarážek, které se šroubují na boty. Namontujeme je pouze zhruba a dobře utáhneme. Pokud šrouby přitáhneme zlehka a zarážka se vám na botě bude hýbat, může se vám stát, že nohu z pedálu již nevycvaknete a budete tak nuceni spát, jíst a chodit do bijáku s pedálem na noze. Nohu musíte mít na pedálu absolutně rovně, rovnoběžně s klikou. Jinak třeba budete šlapat s koleny od sebe. Nebo budete vypadat jako kachna. Pomiňme skutečnost, že si otíráním boty o kliku smažete nápis na vašich drahocenných klikách. Kloub palce na chodidle má být nad osou pedálu. Ani před ní, ani za ní.

Posouváme sedlo
Teď ještě musíme zkontrolovat, jestli máme ve správné poloze sedlo (vodorovný posun) s ohledem na pedály. Kliku otočíme do vodorovné polohy a nohu zacvakneme do pedálu. Vezmeme provázek se závažím a ten přiložíme na špičku kolena. Dole nám musí procházet provázek středem osy pedálu.

A co řídítka?
Tak tady to již může být trochu individuální a můžete se řídit svými pocity. Přesto však je velmi důležitá správná poloha brzdových pák. Zjistíme ji tak, že si na kolo sedneme, ruce položíme na řídítka a natáhneme prsty rovnoběžně s rukou. Brzdové páky by se nám měly lehce opírat o spodní část prstů. Při takto nastavených brzdových pákách nebudeme muset ruce při brždění na řídítkách zbytečně přetáčet. Správná vzdálenost a výška řídítek vůči sedlu je trochu kompromisem a můžete se řídit podle toho, jak se vám na kole dobře sedí. Závodník je více natažen a skloněn (jezdí přeci rychle), s ohledem na aerodynamiku. Jízda na horském kole nejsou totiž jen šílené sjezdy a prudké výjezdy. Bývá to i těžká a rychlá práce po rovinách za zády kamarádů, kde budete lapat každý kousek závětří a vaše záda se hrbí před nepříjemným větrem. Pokud máte bříško, které vás omezuje dáte si jistě řídítka výše a blíže. Přesto se snažte, abyste nevypadali na kole narovnaní jako za kuchyňským stolem, nebo nebyli příliš nataženi a ostatní nabývali dojmu, že vám chtějí řídítka utéct dopředu. Když si nastavíte správný posed kola podle našeho návodu, určitě budete spokojeni. Budete si možná zpočátku muset na nový posed zvyknout, protože jste do této chvíle seděli na kole špatně, ale za krátko poznáte, který posed je lepší. Není to vlastně náš návod, ale zkušenosti celé generace cyklistů, které rozhodně platí i dnes pro horská kola. Je totiž jedno, jestli jedete na silničním, dráhové, cyklokrosovém nebo horském kole. Vždy musíte šlapat správně a vaše svaly musí být v optimální poloze. Jenom tak podají ten nejlepší výkon a unaví se později, než při nesprávném posedu. Posed ale nejsou jenom nohy v pedálech. Je to celé tělo, které si musí na kole doslova hovět. Musí se těšit na to, až ho na kolo posadíte. Jestliže ho posadíte nesprávně, daleko vás nedoveze. Není to přeci jiné ani u ostatních sportů. Ve formuli 1 má každý pilot svůj na míru dělaný kokpit a kanoista Doktor si dojel pro zlaté olympijské medaile ve správném zákleku. Nebo oštěpař Železný. Aby hodil svých devadesát metrů, netráví pouze hodiny a hodiny v posilovně. Mimo ostatní nutné techniky jistě kontroluje, zda ruka, která vymrští oštěp, je před hodem správně natažena a při hodu probíhá po správně křivce, která zajistí optimální práci svalů. Samozřejmě, někdo může namítnout, že viděl někde nějakého šampióna a ten že seděl zcela jinak. Vzpomeňme třeba na Miloše Hrazdíru, pojem naší silniční cyklistiky. Ten si často před každou etapou posouval sedlo. Jednou o dva milimetry dolů, podruhé o milimetr nahoru. Ale to jsou opravdu výjimky. A že ten Hrazdírův milimetr není cítit? Naučte se správně sedět a uvidíte sami, že ano. Jinak by to Hrazdíra nedělal. Nebo dráhoví sprinteři. Někteří šlapou více špičkami a sedí trochu výše. Jedou ale naplno zhruba jen 200 metrů a potom dlouhé minuty odpočívají. Krátké, rychlé a výbušné jízdy mají však při šlapání trochu jiné zákonitosti.

Několik našich malých rad
Nastavte si doma posed podle našeho návodu, dejte si do kapsy potřebné nářadí a jeďte se projet kolem baráku. Zkuste si, jak se vám jede a posed průběžně dolaďte. Než prodáte své staré kolo, na kterém se vám dobře sedí (samozřejmě správně sedí), změřte si na něm základní vzdálenosti. Výšku sedla od středové osičky a vzdálenost špičky sedla od řídítek. Rozhodně neměňte výšku sedla od země, protože takřka každé kolo má střed umístěn od země v jiné vzdálenosti. Záleží to na geometrii stavby rámu. Na novém kole budete sedět stejně dobře a ušetříte si práci s nastavováním stejného posedu na novém kole. Přendejte si na nové kolo své sedlo ze starého kola, na kterém jste několik let seděli. Nač přesvědčovat zadek, že to nové sedlo je lepší a že si musí zvyknout na jiné, o kterém nejste přesvědčeni, že bude lepší. I váš zadek si dost pamatuje. Při nastavování zarážek na botách myslete na to, že již při prvním utažení se vám do boty vytlačí drážky ze zoubků na spodní straně zarážek a zarážky budou při jejich přestavení chtít sklouznout opět do první polohy. Když už hýbete se sedlem nahoru a dolů, namažte si sedlovku v délce, která je zasunuta v rámu, vazelínou. Za dva roky se rozhodnete ji vyndat a můžete být překvapeni, že vám do rámu „zaroste“ tak, že vám nic nepomůže ji vyndat. Mažte ji i v průběhu roku, zvláště tehdy, pokud jezdíte i v zimě. Správný posed není pro vaše svaly vše. Ještě musíte dobře šlapat. Na kole se sedí klidně a snažíme se, aby kolo poháněly jen nohy (co také jiného?) a ne pohyby celého těla. Chodidlo na pedálu musí být v každé poloze otoční klik mírně skloněno dopředu. Neprošlapáváme tedy na paty dolů, ani nešlapeme příliš špičkami. Pokud budeme mít správný posed a nejste dřevák, chodidla se vám sami budou otáčet ve správné poloze. Pro nácvik správného šlapání je vhodné pořídit si cyklistické válce, které nekladou při jízdě takřka žádný odpor. Používají se především pro rozjíždění (zahřátí organismu) před závodem, ale i pro nacvičování krouživého pohybu nohou a pro zrychlení frekvence šlapání (na lehčí převod). Všimněte si, že někteří šlapou na kole jakoby do čtverce, zkrátka „hamtají“ do pedálů. Krouživý pohyb nohou lze nacvičit i na jiných trenažérech s vypnutím zátěže. Vše samozřejmě na svém kole se správně nastaveným posedem. Myslete na to, že pokud sedíte na kole špatně, správně šlapat se nikdy nenaučíte. Říditka musí být dostatečně široká. Ne moc úzká, abychom neměli ruce moc u sebe, stlačovali si hrudník a špatně dýchali. Ani ne moc široká, aby se nám s nimi dobře manévrovalo například mezi stromy. V zásadě trochu širší než naše ramena. Pokud máte doma malou ratolest, u které předpokládáte, že bude sportovat a tedy i jezdit na kole, dbejte na to, aby již od útlého věku na kole seděla správně a nechytla špatné návyky. Koukněte se někdy na televizi, jak sedí na kole závodníci a vezměte si z nich příklad. Především ti nejlepší si jezdí do cíle pro své tučné peníze ve správném posedu.